Anotace: * * *
Vítr v pavučinách
prosáklých vůní nádraží
a tvé hnědé vlasy se,
deštěm rozmoklé,
rozprostřely po městě
které Už tak
bylo z tebe nemocné.
Měl jsem
teplotu
po tvých Vlasech
prahnul jsem
jak po oáze na poušti
a Milovat se s tebou
v náručí oprýskaných
omítek.
Promiň mi
Příchuť Slasti,
která se,
chtě nechtě,
rozprostřela po vagonech
a rozfoukala
ten Dávný Déšť
Promiň,
já se jen zadýchám
a Chci Tě znovu...
Extrémně procítěné:-)
13.12.2016 22:01:15 | Tvořilka Lenka
něžné... hebké...
12.12.2016 23:46:36 | zelená víla
Děkuju ti moc, Zelená vílo, za přečtení a pochvalu :) Měj se krásně!
13.12.2016 20:34:52 | Zasněný básník