Zamilovaný

Anotace: Ten pocit, když něco chcete, ale nemůžete to mít....

Uhrančivý pohled se srdcem na krku,
svou lásku bych jí s důvěrou položil na ruku.
Medové rty jež touží po doteku,
Když na ně vzpomenu, tak je mi do breku.
Ladná linie jejího těla,
při prvním obětí celá se chvěla.

Je mou vodou, když musím pít,
je mou sílou, když musím odejít.
Je mým sluncem, když šedý je svět,
je mou kyticí, je nádherný růže květ.
Je má touha, co vede mě vpřed,
je mou hvězdou, kterou vidím první vycházet.
Je mým světlem na konci tunelu,
je mým teplem sálající z popelu.

Nezmůžu však víc, tak co dělat mám,
když v srdci je zaryta a já jsem tu sám.

Bojím se usnout, neb o ní se mi zdává,
a možná bláhově si myslím, že je ta pravá.
Bojím se probudit a přetrhnout ten sen,
možná jsem bláhový, že je pro mě jedinou z žen.

Každou hvězdu bych jí k nohám snesl,
bez ní si připadám, že jsem na dno klesl.
Každý den bez ní je prázdnější víc a víc,
já v rukách mám lásku, ona však vůbec nic.

Nezměním city její, přesto doufám dál,
že ve štěstí se promění můj žal.
Nezměním city její, však nechci to vzdát,
tu dívku mám totiž víc než jen rád.