Pod noční oblohou, prosil jsem Boha,
o trochu lásky, o něžná slova.
O krásný úsměv na její tváři,
o její vůni na polštáři.
Pod noční oblohou, žádal jsem andělé,
o krásně dlaně, co hřejí mě na těle.
O jemné doteky krásných dlaní,
o jedno nádherné milování.
Pod noční oblohou, u hvězd jsem žadonil,
o jednu krásku, té bych se poklonil.
O dívku nádhernou jak slunečný den,
o její vášeň a její sen.
Jen abys nedopadl jako já když jsem šel bylinky do lesa. Ale to je jiná básnička. Sem patří Tip a ať je líp :)
21.12.2016 11:39:13 | klaun
Četl jsem, moc pěkná básnička, dost mě pobavila :-D
jinak děkuju :-)
21.12.2016 21:25:59 | Křemen
já taky děkuju :)
21.12.2016 21:26:56 | klaun
Celkově se mi Tvá báseň velmi líbí!
Mohu-li, máš v básni : krásný, krásně, krásných, krásku... to mi trochu připomíná pohádku o princezně Krasomile, ale takovým Tvůj text určitě není. Naopak, vnímám snahu o lidovost, a ta je mi velmi blízká. Pěkné :-)
21.12.2016 07:07:54 | Helen Zaurak
Děkuji :-)
Je pravda, že je tam to slovo až moc často, ale po pravdě, sám jsem si toho do teď ani nějak nevšiml, jinak se častému opakování snažím vyhýbat :-)
21.12.2016 21:27:30 | Křemen