Návštěvnost
Příběh Luny
Příběh Luny
Zrozena z hvězdného prachu, třesku, v lůně matky luny.
Já dítě bohyně Seléné, živena mokem lásky.
Dny trávící tancem elegance v hvězdných álejích, nekonečného vesmíru.
Sledujíc tvory pozemské, snící o životě na planetě zemi.
Dospívám k okraji kalichu, kapky lásky přes okraj padajíc,
množí se v nekonečný proud řeky něhy.
Matka vidí osud můj, napomůže naplnění.
Přetrhává lány gravitační síly univerza.
Padám, křičím, slétám blíže k zemi, cítím volnost vzduchu,
opírajíc se do zhmotnělého těla lidské bytosti. S jemností dopadám.
Chodidla zabořena v měkké podužce diamantového prachu mrazu.
Nahá kráčím plání, lesy, v řece uléhám,
unáší mě v proudu šumu bublajíc,
korytem konejšivých dotyků vln.
Probouzím se, v horizontu městské obysy zdravím.
Procházím mšstskou ulicí ve světle matky luny, pěju ódy radosti.
S úžasem sledujíc ruch a šum míjejících postav.
Rozdávám lásku všem, ať krásy noci cítí.
V dálce jiskra kráčí, kroky v tichu, blížící se postava muže.
Cítím tep srdečního svalu, zvyšuje se, bouří se.
Rozhozená, plní se na sklonku noci vášní jehotí.
Pár kroků dělí nás, nebe se červená, rumělky zrají pomalu přelévají se okrovou.
On, stojí předemnou, jeho oči indigovou zahalené,
vlas světlý kudrnatý, jeho tváře lesknoucí se oku,
jen kapička rudé zbývá na líci...Mizí...
Chci předat lásku v doteku, však nedosáhnu,
on vzlétá k oblakům a rozzáří se v úsměvu.
Magnetická síla táhne pryč mé tělo za obzor jeho světla,
pár hodin uniklo,
opět míjím Rumelku,
v indigové zazářím,
na nebe vcházím. Já čirá Luna.
Kdy noc se mění v den a den v noc potkávám syna Slunce.
Prahneme po lásce druhé, přáno není,
harmonii Země bychom rozladili, její sémě zakalily.
Žijeme v souladu jinu a jangu, chod planety spolěčné ovlivnující.
Z příběhů matky utkvila mi vzpomínka pochopení, jež kladla mi na srdce.
"Ze sluncem stejnou dráhu družice máme, naproti sobě kráčíme a míjíme se."
Platonická láska v jeho Světlo Sluneční v srdci mém.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
navzdory gravitaci...
01.02.2017 14:31:35 | enigman
A zas je mi šestnáct let. Díky.
14.01.2017 00:20:29 | VEDz RVAHEs
Jé dětské představivosti čeří naše srdce. Není zač, potěšení na mé straně. (:
14.01.2017 00:24:22 | MiMiKa