Podél hvězdných čar

 

Chodím s tebou

podél hvězdných čar

v krajině

ve které se nevyznám

kde ascendent

zná chůze cíl

 

Zůstávám

když tvá bouře sílí

a všechno rozmetá

na písek a prach

 

V dlaních mám

ozvěny nedávných chvílí

s tvým druhým já

soucítím

 když neblahý je soumrak

 

Soucítím a dávno vím

jaký žár

v kráteru sopek bývá

Soucítím a dávno vím

 že v  rozvalinách

 štír trnem zlým mává

 

To láska tvá

mi hořký koktejl míchá

a hebká dlaň

střelný prach skrývá

přesto hladí mě dál

když jako ty

 ztrácím chůze cíl

a kráčím podél  

hvězdných čar

v extázi a bez zábran

 

 

Klidně chci

bláznem být

pro lásku a bol

naplno žít

 

Žít i s maskou tvých

skrytých identit

žít, protože bez tebe já ztrácím

svůj klid

 

Tak tu stojím

a posílám ti svůj dík

když otisk tvůj

se do mě vryl

 

tam podél hvězdných čar

tak snadno a bez zábran

 

(Hanuš Šparlinek,28.1.2017)