Světle modré, možná náhodné, seskupení slov

Anotace: Možná, že není jen náhoda, že píšu na valentýna svou první optimistickou báseň (doufám, že je). Přesto ale považuji tento den za diktaturou vydaný zákon předepisující lásku, která se nutit nedá.

Jsem šťastný,
že nemusím zavírat
oči,
abych tě viděl.

Jsem šťastný,
že cítím
teplo
podšívky
tvého tmavého
kabátu
a vůni
z tvých
prstů.

Jsem šťastný,
když se směješ
na mě.

A jsem šťastný,
když se směješ mně.

Jsem šťastný,
když se jako
dva
stonky trávy
ve větru
kolebáme
ve stejném
rytmu
v tom chladném
vanutí
cizích anonymních
obličejů.

Jsem šťastný,
když lžeš
(ano, vím to),
abys mne
nezarmoutila.

Jsem šťastný,
že nehledáme
že nemyslíme
že jsme.

Jsem šťastný,
že kvůli tobě
(alespoň pro tuto
chvíli)
nemusím žít
ve tmě
(ani po ránu).

Jsem šťastný,
že jsme
tak stejní
(ale jiní než
ti ostatní)
alespoň pro tuto
chvíli.

Jsem šťastný
a ty jsi šťastná
a až nebudu,
napíšu tu
nejsmutnější
báseň
tobě
na dobrou noc.