Šípky

Díváš se do dáli
na fotografii
kde za tebou je révoví
a sladká touha
vzpomínky
na hříchy
dávno neminulé.

Vezmi se mnou
rezavé klíče
od zpustlé zahrady
kde rostou šípky
a svíjí se had
který nabádá
ke hříchu.

Díváme se do nebe
z fotografie
která - nažloutlá sépií
vykazuje známky
hlodání času
který nás ale tenkrát
opravdu vyfotil.

Utrhlas' šípek
a ústa se ti leskla
od slunce
které mělo stejnou barvu
jako tvoje ruce
které jsem pohladil
a byly dozlatova.

Kdybych fotografii
dnes vytáhl z rámečku
rozpadla by se
však hřích cítím
ještě dnes
kdykoli uvidím
zčervenat šípky.