Vyznání

Anotace: No, je jaro, ...

Nejsem asi muž činu

tak raději si zdřímnu

Nejsem schopen ani akce

však nemohu tvé ženství ponechat bez reakce

 

Změnila jsi se a já také

za vše může ranní měsíc v úplňku s baretkou

Jsem neznaboh a nic mi není svaté

ke všemu přistupuji jen s nabitou baterkou

 

Cítím tvou ruku, kterou chtěl jsem políbit

cítím tvou ruku na své tváři

To, co jsem chtěl jen přislíbit

teď beze studu ze mě září

 

Už vím kdo jsem, kam jdu a odkud jsem přišel

Už vím, co je to lásky čas

Je to něco, co musím zkoušet zas a zas

aby mi poslední měsíc Jupiteru nad hlavou vyšel

 

Snílek, fantasta a básník těžké to má

neb nenajdou pravdu, pokud do ní nevstoupí

Můžeš přijet kdykoli a vždy být u mě doma

a já už nebudu ten, kdo tuto chvíli prohloupí

 

Moudrost má dvě úrovně jako všechno vnímání

ta skutečná mi dost zaclání

Tak nechám cisaři, co císařovo jest

a ve svém životě se nechám ke všemu svést

 

Plnohodnotný život je vše, co je nade mnou

Plnohodnotný život je vše, co je ve mně

A já jsem jen ten, kdo oba chce spojit

Zhmotním se každou tvou ozvěnou

Zhmotním se slepý a ve tmě

Však za tebou dovedu vším projít

 

Prosvítím atom jedinou myšlenkou

staň se mou milenkou

 

To je blesk a jak hrom daleko burácí

To světlo a zvuk však na síle neztrácí

Rozsvícený blesk věčnosti v pokoře

Harmonii hromů spoutává polární záře

 

Bod zlomu bez lámání

Bod zlomu v milování

 

Byla jsi mi pořád vším

když nebudeš milenkou, to také pochopím

 

Vlastně to chápu již dnes ikdyž do chápat odmítám

Tvé ženství tvých pozic, obrazů a tváří

mi pořád před očima září

Tvé a mé celičké duše se setkávali

v okamžicích mlčení jsme se již báli

 

Pojď se mnou do sedmé dimenze

kde odpočívá Bůh

Kde slovo nelze

se rozplývá jak vzduch

 

Pojď se mnou objímat svět

Pojď se mnou zčeřit všechny vody

Pojď se mnou pro lotosový květ

Pojď se mnou

nás nečekají žádné schody

 

Jsem nenasytný otesánek životní energie

Jsem také vlk, co ke hvězdám vije

 

Na březích Dije se dřve opalovali zmije

jako kluk jsem si tam hrával než postavili přehradu

Buď mi vším ať mé srdce zase bije

já vidím vše ze předu i ze zadu

 

A to mě nečiní klidným,

to mě staví mimo děj

Stává se ze mne zloděj

s osudem ne slibným

Kradu na Nebi a kradu na Zemi

Kradu kudy chodím a tak z toho nějak teskno je mi

 

Nechci se opalovat v Božím světle a být vysušen jak treska

Vždyť já prosím o trochu jedu

Ať umím co uměl jsem a dnes již nedovedu

 

Ta báseň má tisíce slok.

A tak jak Šehrezád je povidala svému králi,

já bych si moc přál je povídat své Královně.