LOUKA LÁSKY

Anotace: Jaro v nás probouzí zas cit a život...

LOUKA LÁSKY

Sílou příroda zas ožívá,

vůně jara se krajinou šíří.

Že ke slunci dál prorazí,

v zemi semeno věří.

A pupenec trhá kůži stromu,

když jeden padne, další skusí to zas.

Říká tak celému světu,

že již nadešel čas.

Tu je slyšet zpěv,

pak podivný třepot.

Je to jen sen,

či bestie šepot?

To jen drozd pylně staví

hnízdo v koruně dubu.

Však než jej dostaví,

už zas líbat tě budu,

neboť tys přišla zamnou,

po špičkách tiše,

skrčila ses

a čekáš neslyšně.

Když už jdu kolem,

mys dál s tebou,

svalíš se do trávy

a mně vezmeš ssebou.

Nezkrotná příroda,

dívka divoká...

...tu a tam větvička

se ve větru mihotá.

A tam zas stébla

tvoří mořskou hladinu,

co třísní rosou

celou planinu.

Dotknout se tebe,

tvé jemné lásky,

když lehneš si svolná

mezi sedmikrásky.

Přejed ti prsty

od krku po klín

a cítit jak společně

máme jedinný stín.

...jsem jen tvůj,

pro tebe na věky.

Tvá pevná skála

a pírko útěchy...