Múzou potrhaná samota
Múzou potrhaná samota
Anotace: Stěžejní báseň do mé první sbírky ... Již brzy na pultech :) :)
Múzou potrhaná samota
Krajinou smutná píseň zní
obloha máčí se dočerna
chladno a teskno je podél zdí
a v oknech láska dotěrná
Za závěsy a za mříží
padají slova, vázy, ženy
kdo silný byl, se poníží
a životem dál unavený
Se srdcem na sto západů
hledá, co by dal mu svět
a děkujíc mu za radu:
necítit, nežít, nevidět
Padáme všichni do vězení
s nápisem „bylo a už není“
život dál kolem klokotá
a múzou potrhaná je samota
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk09.04.2017 08:25:49 Dreamy
Já bych si tu vystačila úplně s poslední slokou. Samostatně. Ale vůbec mě neposlouchej, příjdu k oknu a padnu. Vázy už došly. :-)
08.04.2017 06:14:04 Iva Husárková
Píšeš fantasticky, nádherné. ST. :-))
08.04.2017 11:53:14 Zamila
Teda děkuju moc ... Leč nepřehánějme :D :)
08.04.2017 13:55:23 Iva Husárková
zcela a bez výhrad souhlasím, nepřehánějme... je to prostě jen zamračené smutno, které naprosto bravurně podtrhuje bezútěšnost rozbitých váz a žen, naprosto fantasticky a tragicky pochmurně vystihuje zamčená zmučená srdce plazící se vyschlou pouští a žíznicí po živém prameni, zmítána pochybnostmi o smyslu vlastní existence, naprosto plasticky s otevřenými řeznými ranami kruté samoty dává čtenáři okusit bolest ztraceného v nenávratnu, s mučivými myšlenkami lakovaných lodiček a bičíku sebelítosti... huuuu... mám husí kůži... :-))
