PLANÁ RŮŽE

 

„Mnoho jste v životě vytrpěla?“ zabručel čmelák.

 

Zatřepala lístky v obranné póze: „Vykvetla jsem na prašné cestě, mladíku, tu nebudete znát, ale věřte, že ani jedinkrát jsem nezatoužila růst ve skleníku.“

 

„Komu jste nejvíc voněla?“ drbnul o ni zadečkem nečekaně. Citronově žluté pásky na jeho hrudi zasvítily.

 

„Jedna z otázek, na niž neznám odpověď.“

 

Zabouřil a rozrušeně zakmital pylovými košíčky. „Prožila jste život planě.“

 

Odvrátila zrak. „To je dané.  Jisté pochyby bych mohla mít, avšak nesmíte si je připustit. Pakliže – ale nechci být hrubá – máte v sobě dostatek lásky, dokážete ji dát, dokážete milovat. Promiňte…“ zarazila se, „měla bych se rozvít, abych potěšila svět.“

 

Viděla mu to na očích. Nevěřil, že by ho mohla milovat. Vlídně se naklonila.

 

Když mě políbí

Krůpěj rosy zrána

Zmizí pochyby

Zda jsem milována

Když mě obejme

Motýl za letu

Pro jeho něhu

Celá rozkvetu

 

Čmelák se vznesl a láskyplně zakroužil kolem. Vydával spokojené hluboké zvuky. Pyšně ho sledovala, vědoma si toho, jak neodolatelně ho láká sladkou vůní. Slabě vydechla.

 

Hleďte, jak průzračný je vzduch

Jak svěží vánek vane

Nemůžete prožít život planě

Pokud to sám nedovolíte, pane

 

„Vnesla jste do mého života radost." Okouzleně si vychutnával každý okamžik v její přítomnosti.

 

„Dívejte se zcela dle své chuti, přivoňte si dle libosti. Stále je na co se dívat, stále je pro co žít.“

 

Zabrumlal a začal vášnivě tančit.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

 „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají.“ „Nenalézají...“ odpověděl jsem. „A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo kapce vody...“ „Ano,“ odpověděl jsem. A malý princ dodal: „Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=YrLk4vdY28Q