Vděčnost

Chtěl jsem zmizet beze stopy
Chtěl jsem drápat pekel stropy
Chtěl jsem roky vodu zanášet kalem
Chtěl jsem na stromě viset se svým žalem

Jenom tys otevřela moje oči
A tak, jako sen do spánku skočí
Přišla jsi bez váhání
Bez varování
Bez čekání
Jako voda do koryta
Vlila ses do mého nitra
Abys navždy mohla zůstat
Abych opět s klidem mohl usínat

Již je tomu málem rok od doby tvého příchodu
Jak s oblibou vzpomínám na tu šťastnou příhodu
Kdy roztavila jsi led v mé duši
(Mé rty na tvých nejvíce ti sluší)
Prsty svými pomalu ryla jsi mou poušť a
Vlasy v mysli vymetala pavučiny, spoušť
Abys došla k mému nitru na dně
A nabrala je do své citlivé dlaně

Nyní to zřejmě tušíš, víš
Že mého vděku se lehce nezbavíš
A mám-li s tebou kráčet peklem
Půjdu rád a s úsměvem