VZPOMÍNKY

Anotace: jedna velmi dávná, i když...

.

Když uzavřou Tvá víčka dlouhý den,
když venku panuje temná noc,
sedím u Tvé postele,
a těším se z Tvé krásy dlouho přes půlnoc.

Zapálím svíčku u Tvého polštáře,
hoří jak naše láska,
velkým jasným plamenem,
jak krásně se Ti opírá o tváře.

Jak hladil bych rád Tvoje rusé vlásky,
jsou obtočené kolem Tvé šíje,
jak touha, která mě nutí vzbudit Tě.
Však neboj, nechám Ti zdát Tvé sny.

Já nepůjdu se mýt,
a půjdu ven na louku,
to aby ses ráno vzbudila v čtyřlístkách,
to se budeš mít.

A už přestávám snít.

Trápím se takto každou noc,
sním jak vyhříváš hnízdo naší lásky,
smutním si po Tobě.
Ach – a v duchu hladím Tvé vlásky.

A stále si říkám dvě slova:
Sbohem minulost!

.