neměl jsi odvahu se mnou plout
raději utekl na druhý břeh
zakotvil v přístavu
vedle jednoho z děravých škunerů
té noci nám ještě hvězdy přály
bylo to naposled
a odkudsi z hlubin temné dáli
do ticha zpíval jez
nepochopil jsi jeho píseň
ve tvém srdci zněl již jiný tón
tklivý ten zůstal v mém
však i smrt lze obejmout
jez má své kouzlo, někdy za zády až mrazí, tou neproniknutelnou stěnou vody...
27.08.2017 09:58:02 | Philogyny1