Anotace: O věčném neporozumění mezi mužem a ženou, ale i té nebezpečné přitažlivosti...
Ztrácím se v tobě
v tvých slovech, která si neumím vysvětlit
rozumím jen tvým rtům, když se jich dotýkám svými
Ztrácím se v tobě
v tvých náladách, podobným mlhám v podzimních horách
vnímám jen tvoji siluetu, která mi nedovolí sejít z cesty
Ztrácím se v tobě,
v tvých otevřených ranách dávných dní, které se vrací jako boomerang
možná je ta správná chvíle na únik
Ztrácím se v tobě
v tvých věčných pochybách, která nás stahují ke dnu
cítím jen pevné objetí, které zatím hřeje
Ztrácím se v tobě
v tvém mlčení, které je múzou mých představ
slyším jen tiché volání o pomoc…
a mohl to být ráj na zemi...nebýt toho, že se při programování ženského mozku Bůh ukliknul...jo jedno malinké ukliknutí... měl totiž v úmyslu udělat bytost dokonalou, něhy plnou a inspirativní, která bude komunikovat vzdechy...8mi tisíci něžnými vzdechy a jedním jediným slovem, jenže se ukliknul a je to naopak, nedivím se mužům, že si neví rady...
že nevíš, jaké to mělo být slovo? k 8 tisícům naprosto jasných signálů :)...no přece... večeře ;)
ST- básníku:)
06.09.2017 16:33:09 | Malá mořská víla