Labuť

Anotace: Tuto báseń věnuji člověku , který pro mě hodně znamená

Jsem labuť bilá,
co nad jezerem sedá a
žalostným zpěvem
svého prince hledá.
Šípem lásky zasažená,
zraněná a osamělá.

Ty sklonil jsi se
nad smutnou labuťí
teplo,lásku,cit
jsi jí předal.
Dal jsi jí vše,
co vždy tak moc chtěla.

Viďíš? Poslouchej tu vodu,
trávu a stromy.
Slyšíš,jak děkují ti?
Za to,že zachránil jsi,
jednu labuť od jezera,
aby v osamění nezemřela.

Držíš ji v náruči,
zahříváš ji svým dechem,
střežíš její sen.
Když s pláčem probouzí se,
skloníš se.
Všechny slzy setřeš a řekneš,
"Lásko" - Tady u tebe já jsem.