v sobě

 

"Jsem smutná"

 říká svým růžím

 nikdy

 je nestříhá do vázy

 pak příliš brzo umírají

 a nemohou dát

 do větru semena

 jako slova

 co tlučou marně v hlavě

 a po obratlech snění

 trny zabodnou se

 jeden po druhém

 ---

jednoho dne utichnou

v posledním sektoru Ooo

kde se prostě nechodí

o svých mrtvých psech

nikdy nemluvila

jenom    pořád zalívá

dva stromy na zahradě

----

v neoholeném strništi dne

slabě mží

jako vždycky

když vtáhne ji do sebe

aby mohla vyletět

se stejnými křídly