lampy

 

Prsty jemně čeříš 

hladinu mého přesvědčení 

opatrně na ni pokládáš 

kvetoucí hvězdy od kopřiv

Tak snad abych uvařila čaj

ve světle argandských lamp 

co rozžínáš 

až syčí do bíla 

jsi lampář

co spouští a zháší 

oči všech divokých šelem v lese  

a z kostního porcelánu křešeš 

jiskry na podpal 

---

a já budu stát

na zápraží tvého snění

(a čekat až zapálíš)

těma teplýma rukama

po doušcích srkat

čaj   srkat hřích a 

každou hvězdu zvlášť

do lásky jako do přiznání

až budu zase celá 

s ránem stáhneš

všechny lampy do večera

 

To ještě umíš