Anotace: —
Prsty jemně čeříš
hladinu mého přesvědčení
opatrně na ni pokládáš
kvetoucí hvězdy od kopřiv
Tak snad abych uvařila čaj
ve světle argandských lamp
co rozžínáš
až syčí do bíla
jsi lampář
co spouští a zháší
oči všech divokých šelem v lese
a z kostního porcelánu křešeš
jiskry na podpal
---
a já budu stát
na zápraží tvého snění
(a čekat až zapálíš)
těma teplýma rukama
po doušcích srkat
čaj srkat hřích a
každou hvězdu zvlášť
do lásky jako do přiznání
až budu zase celá
s ránem stáhneš
všechny lampy do večera
To ještě umíš
když zdejší lampař poránu zapomene zhasit lampy-nocí světly žhnou i pustý jihoamerický pampy...ST*:-D*
08.10.2017 03:29:59 | Frr
lampy jsou fenomén, mám je ráda, hlavně v zimě, když je tma a sněží...
08.10.2017 08:02:12 | Philogyny1
Voni lampáři hladí rádi po tváři :-)
07.10.2017 20:38:07 | básněnka
jen se nepopálit... :)
08.10.2017 08:00:41 | Philogyny1
Phil, to je moc krásné...
05.10.2017 14:33:10 | piťura
děkuji, moc, ale nevím, jestli se jí tu líbí...
05.10.2017 16:20:25 | Philogyny1