Bludicka mlhaveho rána

Anotace: Je to zvláštní svět který máme kolem sebe. Vně tisicerych náhledu na poznání světa a jeho neviditelnych periferií.

Postava, kterou bychom mohli zaměnit se jménem mlhaveho slunce, stala nad ramenem řeky Moravy, která se táhla podél břehů v ranním mlhavem oparu jako třpytivý klenot mezi bahnitymi břehy korunní existence prince jasnozrive myšlenky.

Taková byla povaha prince, vnukavat lidem příběhy, sluneční sny a touhy, které je primely přitáhnout do života ambice, jež mohou povznaset s krajní přízni nekonečna, nebo zabíjet vzduch a veškerý potencial pro tvořivé žití kolem sebe.

Naladit se podle svitu toho mlhaveho a vzdáleného slunce trvalo jen malý vesmírný okamžik, prchlivy jako lidstvo samo, jako cesta k lidství, skrze rytmicky dech, hudební namesicne sympozium zrcadla loutek krasnejsich snění.

Intence postavy byla postavit zhmotnenou myšlenku ven vnitřními klíny do prostoru trojdimenzionalniho osudi. Myšlenka se rozprostrela jako plátno a na jejím bojišti se setkala celá draha podnětů - námětů na filmová, loutková a scénická zpracování, dále pak hudební uspořádání prostoru a technicky estetických náležitosti.

Postava: vystupuje s otevřeným srdcem a improvizuje s imaginárním modelem trojrozměrné loutky. Postava vystupujícího vytvoří dojem loutkových pohybu, to jest nastudování ústrojí loutkare a jeho cvičných manévrů. Sam vystupující potom utvoří z bezpečné vzdálenosti dichotomii vlastního myšlení, rozdělí své mentální já do dvou protikladnych, dialogickych sfér. Každá jednotlivá sféra bude otázkou pro loutkarovo publikum, ale i otázkou pro Vesmirne lidství.