Noční přelud

je půlnoc, tma,
jen bílý měsíc
divá se na svět zvysoka

svým okem jasným,
proudem světla
zalévá břehy potoka

skláním se dolů,
smáčím si spánky,
v dáli jen zurčí ozvěna

vyslyš mě, v mých snech
s tebou mluvím,
bojím se zas být zraněna

dávno už vím,
co v knihách není -
- jakou má štěstí podobu

však přes tu zeď,
co mezi námi stojí,
své srdce poslat nemohu

možná ho najdu,
ten klíč od dveří,
které necháváš přivřené

a co když nejsou..?
možná se jen snažím
o city předem zmařené

hvězdy už blednou
a živé slunce
budí mě ze snů bláhových

snad to byl sen,
snad tichý šepot
křídel dvou vážek modravých