Polosvět

V polostínu položití

jen půl lampy tiše svítí,

v polovánku tančí světlo v rytmu blues

a volá …

 

„svítím, vidíš? Zkus …

 

Zkus mě zhasnout

Zkus mě rozbít

Zkus mě sfouknout

Zkus mě pohřbít

 

NEZHASNU

 

Musím svítit položeně,

co jí chybí polomuž

Bez něho má v polosrdci

ránu, co tupý nůž

vyřezal v polotmě

 

Oni dva teď mají už jenom mě …

 

Tak jim musím svítit, aby uměli

vytáhnout ten nůž

a v sobě dospěli…

a věděli, že budou zase

zdraví

 

Polostín se v dvojstín spojí,

rána za ranou se v světle zhojí

v jednu nadlidskost …

 

co vše poraněné

spraví“