Marné volání

Smutný konec okamžiku
smutný,
ale bez viny.
Srdce bije v strašném tichu
pracně,
ale bez chyby.

Zrak se matně potahuje
smutkem,
plným vlhkosti.
Kdo si ze mě utahuje?
Nevím,
sčítám slabosti.

Tam kde kdysi byla láska,
tepoucí
a bez viny.
Prázdnota mou duši laská
životem
bez rodiny.

Samet v očích vzpomínání
letmý dotek,
rudých úst.
Kdosi poslal blahopřání
neurvale,
na můj půst.

A zbylo jen zarmoucení,
ztuchlé,
pachem zklamání.
City jsou zas uzamčeny
v marné,
lásky volání.