Odplouvas...

Anotace: ...Dvě srdce na cestě osudem hledající rozhřešení...

Ona: ,,Odvrhnete mne, ale neberte mi mé sny, moji nekonečnou úzkost, ve které se mohu vykoupat a očistit se jako čepel od krve, jako leknín od bahna po dešti, když rozbourena řeka..''

On: ,,Neodvrhuji Vás, ani vás neodsuzuji, ani láska přece nepracuje proti duchovním principům...''

Ona: ,,Ukotvete ve mne ten rozkol, tuzba  prožívat rozstep mezi duchovním a materiálním světem, je přece jen iluzorní...I vy jste po své vytce jen iluzorní výplod me fantazie...''

On: ,, Jsem stejně tak skutečný jako vaše podvědome emoce, jako strach, který tebou protéká a ovládá Te a manipuluje s Tebou, dokud se mu nevzepres, je to jako strach milenky, že se naplní její tajne přání nechat se zabit a zhanobit milencem a milencova touha nechat se zabít a zhanobit milenkou, tak se žijící postavy vzeprou proti vesmirnym principům a odhodí všechna břemena, zůstanou ukleta v koloběhu toho snu...''

Ona: ,,Přijmu fakt, že jste skutečný a už Vám ani nemusím říkat princi, protože nejste šlechtického původu, jste pouhý panos, eunuch, zakládající si svou existenci na tom, aby mne mohl tryznit a trápit svou láskou ke chtici, v tom svém propastnem rozkolu, kdy zrodí své touhy a nechá se jimi projít zpátky, potom se zalekne jejich prusvitneho sukna a snaží se od nich oprostit, jako loutka v touzebnem zaupení před poslední scénou...''

On: ,,Touhy nás nutí jíti vpřed, vidět nás samé před námi samými, jako osy nové budoucnosti, jako přízraky pokousejici se zabloudit na hostině srdce toho druhého, jak můžete být tak krutá, obvinujice mne z bezcitnosti, falešné vyznání lásky se vinou všude kolem Nás, je to jako morová nákaza, už sami nevíme zdroj naší autenticity ani společných pohnutek.''

 Ona: ,,Byly to pravé společné pohnutky, které jste vy do mne zasel svým šarmem, svými nezvyklými zvyklostmi zapůsobit svým zevnějškem a strhnout celou pozornost mého srdce na svou stranu a způsobit mi tak nepolevujici rozkoš. Má snaha naplnit srdce potěšením byla bezedna a takový byl i můj chtíč, plný černé, rybizovite naděje, že neskončí a nenechá mne spálenou na pobřeží rozkose, kde pramení všechny světské věci tohoto světa, kde pramení naše znalost ohledavat mysl milující osoby bezpodminecnymi mlýny milosti...''

On:.,,Váš cit na mne narazil jako voda na kámen, nemohl, ani nechtěl jsem se mu bránit, srazil mne na kolena a vroucne se mazlil se všemi vymoly a nánosy nitra,...jako bych rozzaril hvězdu nad nenaplnenou propasti, hvězdu nad propasti nenaplneneho citu, neopetovaneho citu, jež je v pravdě hrozivou hořící propastí, jež je ohnivým kolem zapomnění a plodí pustou prázdnotu všude kolem sebe.''

Ona: ,,Vraťte svůj cit i prázdnotu kolem srdeční krajiny vnitřním souhvezdim i s okvětními lístečky a orbity, vraťte Vasi imaginární trnovou korunu a posvette život nejsvětější panny jakou jsem byla, než jste mi exemplarne zcizil tento tajný a původní život bezstrastne existence bez vášne a rajskeho jablka imaginace, jemuž podléhají všechny bytosti, vedvi roztavene blanou našeho dialogu, okridleneho mozkem straslivych výpary neviditelného autora, strujce te nekalé a obrovské lži, jakou je tohle divadlo, hrající si na pravdu a na kata našeho času...''

 On: ,,Nepleťte mi sem svého autora, kterého nemůžu ani vystát sebemenší zmínka o něm raší ve mne všechny jeho neduhy a nedokonalosti. Rostoucí nenaplneny cit pro rozkoš směřuje do nitra ke svým blízkým, do svého niterneho prostoru. Ne uveďte mne v omyl mé hvězdy, stojím tu před Vámi jako nezrozene dítě a celou váhou své duše se Vám omlouvám, pokud jsem způsobil, že kroky Vašeho citu vedly k úskalím, ke stinu pokory, zpět k průčelím pozemského času, celou váhou mé pricetne odpovědnosti odpusť miloval-li jsem Tě bez poskvrny, neviděl za závoj iluzornich tahu ovládajícich veškerou lidskou myšlenkovou praxi''

Ona: ,,Muka ohyzdne telesnosti, muka majestatniho chtice, obezni hra osudovych tahu mezi pomyslnymi kresliri, nechci ji ve svém domě, katadrala ve mne hoří se svými krapniky, celá viskonzni se odiva do tekutého pamlsku rahna, jako květena noci, za níž není zalíbení...''

On: ,,...nechci být ohněm ve Tvém chaosu, parazitem astralnich mlhovin, toužím byt zpovednici, touzebnym přítelem,...''