Až se odmlčí

Až naše slunce dojde k hoře, za kterou se navždy schová,

zem v nás bude mrazem křehnout, pak budu prosit svého Boha:

Nech pevně zavřít moje oči nad posledním dopisem,

kde v žádném slově není láska ač končí jejím podpisem.

Ať moje ruce ztratí cit a nemohu víc s nimi hnout

-to pro tu věčnou neodbytnou touhu jít ji obejmout.

Než ke Sbohem se nadechne, ať zní mi v uších jenom šum,

vždyť přerušit ji v půli slova byl by holý nerozum…

Vezmi si zpátky moje nohy, vrátím ti i obě plíce,

abych neběžel a nevolal ji jejím jménem…

..nikdy více