Vzdalujeme se

Vzdalujeme se a naše doteky
ztrácí svůj význam a smysl,
jakoby nám už nepatřily.
Nechci dál šálit svou mysl.

Mám otevřené srdce a doufám,
že je ještě šance, byť mizivá,
že zas budeš tou, kterou znám
a nebudeš, Lásko, marnivá.

Je toho moc, co říct a přesto
mlčíme a trápíme se, zbytečně
vše kolem nás utichlo.
A my tu pouze sedíme.

Všechny doteky lásky, které
k tobě zvaly a slova, která tu padla,
se nyní zdají, jako pouhá iluze.
Budeš první, kdo to s námi vzdá?

Stíny na stěnách, naše silulety,
jsou vzdálené od sebe, ale i po tom všem
jedinou, kterou chci objímat jsi ty.
Prosím, znovu za ruku mě vem.

Znovu mi zašeptej, že to spolu zvládnem...