.....
pod kašnou dávnou já laskal jsem chvíli
jak slavností celofán mě balil tvůj hlas
rozechvěn v objetí mé čarovné víly
to že jsem po letech s tebou zas
polibky chutnám z tvých rtů tolik dlouze
a hledám to tlačítko kde stopky má čas
když dlaň tolik zvídává ti po těle klouže
mé bytí je schváceno tou krásou všech krás
topím se v jasmínu voňavých vzdechů
jsme zase jedinou bytostí celou
sotva z té nádhery popadám dechu
když blažené výdechy se z hrdla ti derou
pod kašnou pradávnou já miluji chvíli
kdy pohlédneš na mě jak nikdo na světě
a potom ten úsměv jež mi je nade vše milý
já miluju tu ženu s duší děvčete
...
z jasmínu zrozená víla tvá snová
po lásce toužící vždy stále znova
úsměvem láká tě do spletitých sítí
v hluboké modři svých očí tě chytí
nepustí tě znova... nepustí tě znova?
jen prchavý okamžik z věčnosti zůstal vám
pro chvíle hořkosti, bolesti... lék je vždy dáván
ve chvílích milosti tou duší děvčete
pod kašnou z kamene sama se stávám...
16.04.2019 18:16:26 | Lili Starr
... i omšelost kamenů z nichž je kašna postavená ...
... zůstává nám tiše v povzdálí ...
... silueta anděla se červená ...
... možná tady a možná někde v dáli ...
... když muž miluje ...
... každá by to chtěla ...
...
15.05.2018 18:39:30 | Marcella