Anotace: ...nesmyslná vlna melancholie.
Jsi mlha v mé budoucnosti
visící nade mnou jako světlý opar
když večer usínám
a každé ráno, když se probouzím
s uvědoměním, že tady nejsi
Neznám tě a přitom tě
očekávám pokaždé
když se ozve zvonek
a já jdu pro někoho dolů
Připadám si jako bláznivý umělec
utopený v oparu zelené víly
když padá na mě další vlna melancholie
Vím, že jednou přijdeš, ale teď tu nejsi
a mně… je z toho nějak smutno
Asi té lásky žen ještě pořád nebylo dost
10.06.2018 08:07:19 Anděl
ach......to je tak......nádherné!**ST**
10.06.2018 08:12:29 Denael
Dekuju a ja si myslela, ze je to jen dalsi chvilkovy pateticky vykrik do tmy, ktery ma vyznam jen pro me. Ale pomaha mi to, dostat pocity do slov. Je mi pak mnohem lip :-)
12.06.2018 07:39:37 Anděl
....pocity do slov...ach....někdy anebo téměř vždy jsou slova jedinýmm prostřekem jak vyjádřit emoce a pocity...často ve slovech necháváme kus své duše..a jen ten, kdo je hoden to pozná....a Tvá slova jsou toho důkazem....znovu čtu a opět to cítím.