DÍVKA FENOMÉN

Dívčí půvab růžolící tváře,
sochař zří-li, v svitu měsíce,
jehož potemnělá záře,
se jí vpíjí něžně do líce.

To fantazii umělcovu podnítí,
přemýšlí, jak chladný kámen rozsvítí.
Zejména pak jemně oblé tvary,
co přímo nebeské jsou dary.

Vlasy splývajíc na útlá ramínka,
přes šíji k zulíbání hebkou.
Představa, kdy hořím jako kamínka
a tep duní pod mou lebkou.

Prsa pružná, k pohlazení vyzývají dlaně,
s jemným vzrušením narážejí na látku průhlednou.
Nožky jako v říji jelenovi laně,
v jejím klínu se zadečkem končí,
FENOMÉN, BOŽE NADE MNOU.