Na bílém polštáři tvé černé vlasy
a na rtech úsměv Mony Lisy.
Tak zůstáváš v mé paměti.
Ten obraz nikdy nevymizí.
Když sbohem jsi mi dávala
a slzy skrápěly tvé tváře,
tisíci hřeby proboden
jak socha Krista nad oltářem
naposled svíral jsem tě v náručí
a šeptal slova sladká.
Ty víš.
Byla jsi moje slunce,
moje milenka.
Teď odcházíš.
A budeš jenom manželka
a matka.