Osudová

Vyšukej mi mozek z hlavy

A řvi u toho, že mě už nemiluješ.

Zařvi už konenečně, že tohle není láska,
Ale jen mechanickej pohyb našich těl.

Žádný cit, intimita, splynutí duší,
Nic z toho v tom není a nikdy nebylo,

I když jsi mi kdysi řekl, že je to to nejkrásnější,
Co jsi kdy prožil.

Prosím ubližuj mi fyzicky tak,
Abych tě mohla začít nenávidět
A necítila tisíce hřebíků rozbíjející mé srdce
Při každém pohledu na Tebe.

Chci aby ses mi hnusil,
Aby se Tvé doteky, Tvá existence
Oddělila od té mé.

Chci usínat klidně, smířená s myšlenkou,
Že jsme se nikdy nemilovali.

Že to modré nebe, o kterém jsi tvrdil, že mi jej sneseš,
Byla jen hnědá studená zem převlečená na maškarní,

Kam jsme spolu šli za osudovou lásku.