Vpředvečer

Anotace: čekala jsem, že něco příjde, ale nepřišlo nic...

Vpředvečer osudného dne

Je vpředvečer dne, na který jsem čekala,
je vpředvečer dne, kdy já bych před tebou snad i klekala,
kloubouk bych před tebou smekala,
a možná i slza z oka by mi stékala,
možná bych toho nechala,
a jen tiše dýchala,
jen abych tvůj smích i nadále slýchala.
Chtěla bych od tebe něco víc než jen přátelství,
trochu víc, neboj, nemyslím manželství,
ani v tom není obžerství.
Chtěla bych tě hladit,
chtěla bych tě líbat,
chtěla bych s tebou po ránu snídat,
chtěla bych tě jednoduše vídat,
jenom tak se ti do očí dívat,
nechci už svou touhu skrývat.
Jsi prostě úžasná bytost,
která ve mě probouzí chtivost.
Také velkou touhu, touhu být s tebou,
od psaní mě ruce zebou,
potřebovala bych zahřát, vlézt si pod jednu velkou peřinu,
být ve tvé blízkosti, alespoň vteřinu.
Chtěla bych ti naslouchat,
tvé myšlenky poslouchat,
chtěla bych ti být oporou,
s láskou a pokorou.
Vím, že potřebuješ čas,
ale ten vem ďas,
rozmysli se včas,
aby pak nedostihla jednoho z nás,
nechuť, aby to krásné nespálil mráz.
Nechci to pokazit,
nechci zničit to, co jsem tak dlouho budovala,
snad abych tyhle situace víc studovala.
Už tu nebudu jen tak tlachat, stejně s tím zřejmě nic neudělám,
doufám, že již další sklamání neprodělám,
chci také jednou dobrý konec,
aby zazvonil zvonec,
a já byla s tebou a tys o mě stál,
měl bys mě rád a mou přítomnost by sis přál.