Kam jdeš bouří
v té roušce
bez výšivky monogramu
Kam se mnou jdeš
s pyšným
však hladovým strachem
rychlostí narůžovělého deště
Slyšíme naše kroky
Ty kroky
mezi jednou kapkou potu
a šťávou z přezrálé jahody
Ty kapalné doteky
co zpomalují nostalgické kaluže
podbarvené vysycháním
Tady i tam
moudře a hloupě
milujeme každý sám
Polibek sterilní
přes roušky mul
samota nad námi
jak v plotě kůl
Má láska vysněná
a láska toužená
na dálku
bez jména ..
26.02.2007 14:31:00 | HarryHH
marcel, tě povim, že celkem gut ! Těšim se na příští víkend, snad vše klapne a bude chláma ! (Hlavně s jardou) :))
26.02.2007 12:49:00 | Alci
Lehkost psaní, těžkost pocitů.
Překrásná báseň, profackovala můj nepřítomný pohled.
26.02.2007 10:58:00 | smudlinek
... myslím, že Jarka přesně vyjádřila i mé pocity ... lehkost Tvého psaní je udivující ...
26.02.2007 10:42:00 | JardaCH
Zatím co já složitě líčím pocity v úvahových textech mnou označených jako básně, ty s grácii a lehkostí tobě vlastní, krásně, nenuceně skládáš do těchto mistrovský seřazených veršů u kterých se mi z překvapení neskutečných obrazů, tají dech. Těším se na tebe.
26.02.2007 10:40:00 | Jarky