ZE SRDCE MÉHO SRDCI TVÉMU II.

Anotace: . . . - stoprvní + . . .

Bohu . . .

"Jsi Kvítek jež zalévat chci,
nemohu Tě ze srdce trhat.
K životu dáváš mi celou šanci,
nechci Tě urážet či Tebou pohrdat."

. . . milované He . . .

Pro mé srdce jsi žena mezi ženami,
ctěná, vážena, šlechetná... Chráněna.
Mé oči zastřely se duhovými barvami,
z této duhy je tvá bytost tvořena.

V mém srdci jsi hvězdou,
která září svou energií život.
Vidím tvou barvu vlasů i očí hnědou,
poznávácím znamením tvůj usměvavý příchod.

Stromem moudrosti jsi srdci mému,
který vyučuje mne té moudrosti.
Smím znát, jak milovat svou ženu,
jak chovat se mám k té svatosti.

Také palácem šťastné krásy,
i takto mé srdce tě vnímá.
Mám rád, když hladím tvé vlasy,
tvá bytost v zasnění se rozplývá.

A co býti ptákem? Královnou nebe?
Jistě jsi i tím v mém srdci.
Říkám v partnerství: "Svobodu pro tebe."
Já láskou v lásce uctívat tě chci přeci.

Mé srdce říká, že jsi pevná věž...
Věž, která neporazitelnou víru třímá.
Jsi půvab pravdy z víry... Tomu věř.
Srdce mé tě s láskou objímá.

Jsi zázrak ze zázraků nejkrásnější,
zázrak pro mne jako člověka.
Tak utvořil tě Bůh Nejvyšší,
šeptá mé zamilované srdce do ticha.

Jsi dokonalá bytost s nedokonalostmi?
Ne. Něco takového neexistuje.
Jsi bytůstka, co tone ve věčnosti,
láska k Bohu ze srdce to dovoluje.

Miluji každou tvou silnou stránku,
miluji všechny tvé slabé stránky.
Znamenáš pro mne života studánku,
s láskou mé srdce klečí u té studánky.

Jsi vánkem příjemným hladící tvář,
to srdce mé k tvému vypráví.
Z tvé astrální matrice line se krásná zář,
co láskou mne objímá ve světě bezpráví.

Jsi potravou, jež udržuje mé bytí;
takovou tě Bůh stvořil do mé duše.
Jsi mi květ nejkrásnější z lidí,
Bohu stále děkuji a nezůstávám tiše.

Jsi čistotou, co zbyla vzduchu, který dýchám;
jsi zářivost světla a ne jen jeho spektrum.
Všechno toto v mém srdci o tě slýchám,
miluji tvé malé dokonalé universum.

Mořskou vílou i andělem z nebes,
o tobě milá He mé srdce vypráví.
Jsi vysvobozenou ze zakletých komtes,
jsi ta, co vždy mne láskou uzdraví.

Co takhle být i zároveň bohyní?
Pro mne taková od Boha jsi.
Zabydlil bych se s tebou i v jeskyni,
na stráž postavil Anubovi psy.

Jsi jak kouzelný proutek víly,
který mávnutím umí rozradostnit.
V mém srdci jsi nekonečně věčnou chvíli,
vskutku nemám potřebu tě vlastnit.

V srdci vnímám spousty dalších přirovnání,
neustále vypráví čím vším jsi.
Srdce přeje si ať staneš se mou paní,
ať Bůh v člověku upevní to partnerství pod nebesy.

Proto i mrakem deštivým mi jsi,
tím, co život této zemi prší.
Mrak, co také jest z božské krásy,
a ta krása z Boha ti moc sluší.

Jsi harmonický princip, co udržuje...
Princip udržující harmonii partnerství.
Mé srdce tě ctí, ne že si tě vydržuje...
Ctí v nekonečné dokonalé jsoucí božskosti.

Srdce mé dál zpívá ve štěstí,
vděk Bohu že smím tě znát.
Nevím jak vše vyjádřit z mé radosti,
jakou krásou je upřímně a vzájemně se milovat.

Jsi odpovědnost i záruka důvěrná,
jsi světlo do nějž utíkám.
Takovou mi dal tě Bůh milovaná,
svobodně mne miluješ lidem říkám.

Nejsi otrokem v mém zamilovaném srdci,
chceš-li jíti, já nechám s Bohem tě jít.
Ty však neodcházíš nikam přeci,
z tebe vodu čistou mohu dál pít.

Jsi oheň, voda, vzduch i země...
To akášický princip a Pravda tvoří tě takto.
Mé srdce již kříčí: "Miluji tě!"
Mé srdce do srdce tvého je vzato.

S láskou necháváš mne ve své duši,
já věrně se ctí vážím si toho místa.
Už pravil jsem o zahradě He v poušti,
v níž má duše na věčnost je skryta.

Jsi hudba reggae, co rád slýchám,
tak klidná a plna nádherné lásky,
Jsi celistvé nebe v němž lítám...
Mé srdce je plno tebe, mé hnědovlásky.

V pokoře před Bohem se ti klaním,
jsi neuvěřitelná síla k životu.
S anděly o tvé božskosti si vyprávím,
ty vyplňuješ v pravdě mou samotu.

Jsi jako věčné dění v kráse mandaly,
jsi neustále zářícím sluncem.
V lásce nejen my dva jsme vyhráli,
oslavuji Boha existenci svým srdcem.

Jednorožec v úžasné magické krajině,
tím jednorožcem i krajinou jsi.
Jak slastné, když tvé ruce objímají mě,
tys životem kapradin i hlínou pod vřesy.

Vlídnost sama také jménem tvým,
všechna tvá jména jsou mi hezká.
Jsi obraz jež složil každý tento rým,
já zas tím, kdo ze srdce ti tleská.

Ve věčnosti s tebou rád žiji,
tou věčností Bůh nás stvořil.
S tebou tak královsky se chvěji,
však jen Bůh ta slova pokořil.

Také oplatkem jsi má ženo milá,
tím oplatkem, co dítěti tak chutná.
Jsi dívka, mladá žena roztomilá,
jistě i půvabnost motýla skvostná.

. . . lidu.

Jste vším krásným, ne víc jak Bůh.
Takové vás mé srdce vnímá.
Najde se i tmavá skvrna, ale soudit má jen Odpouštějící Bůh...
"Miluji vás jací jste." Lásko Boha příjemná.

To všechno teď píši svým srdcem,
před Bohem před lidmi.
Jsem okouzlen vším tím ovocem,
Bůh a pravá důvěra dali mi, že cítím se v duši klidný...

"Nemohu být někým víc či míň než jste vy,
tak hovoří zákon universální rovnocenosti.
Nebudu se povyšovat či ponižovat se sny,
chci ať rovnocenost dosáhne své platnosti."