Šeptá

Tvůj úsměv mi šeptá,
asi jsem blázen,
co cestu hledá,
snílek co je stracen.
Proč když večer usínám,
myslím na tvůj dotek,
večer se ve tmě proklínám,
člověk by utek.
Ta touha mě provází,
jsi můj věčný stín,
co nikdy nemizí,
a já nevím co stím.
Takhle to nemůže být,
mé srdce je past,
utápím se v očích tvých,
je to divoká slast.
Dávno už jiného mám,
nemůžu tě líbat,
vždyť se znám,
a tohle já nedělám.