Ztrápený výraz na tváři své měla,
srdce se jen puknout chystalo,
možná, že pro teď vzít si život chtěla,
cítila jen, že to bolelo...
* * *
Znám ten pocit beznaděje,
lásku, kdy se srdce chvěje.
Znám tu chvíli, kdy svět se ti bortí,
kdy žádáš polibek smrti pro rty.
Asi se ztrácím v prázdnotě,
topím se a volám do svítání,
nikdo se nenajde v samotě,
kde světlo se temnu brání...
Už zase sama...
bez lásky
beze světla
bez života...
Díky... Znám moc dobře o čem mluvíš, tak aspoň věř, že bude někdy líp...
07.03.2007 09:55:00 | somewhere