O sněhu z nekonečna

Z oblohy padá andělské peří
srdce tiskne ruka mrazu
dovnitř fouká dírou beze dveří
na zrcadla bez odrazů

ze srdce tečou slzy andělů
děrami po ledových šipkách
stále bije stovkami úderů
jak zvony na kostelních vížkách

Ze země roste první sněženka
prorůstá srdečním svalem
bílá jak dívčí halenka
tak to zní v příběhu starém

a srdce zvolna modrajíce
zpívá o tom,že je láska věčná
že rovnoběžky rovnajíc se
hledají si svá nekonečna