Možná to byla náhoda
že oči naše setkali se
jiskra dávná zasvítila
nebylo třeba říkat více
Nač slova, ta jen plynou
věděli jsme podvědomě
že polovinu hledanou
našli jsme nevědomě
Dnes, koukám-li ti do očí
nemusíš říkat vůbec nic
někdy jak voda tajemné
jindy jak modrý jemnocit
Už mluvit vůbec nemusíš
vždyť telepatie funguje
za tichem slova uslyšíš
bez nich řekneme vše
Kdo umí mlčet, umí naslouchat. Což u žen tak časté nebývá...
14.04.2019 13:08:04 | Marten
Děkuji :-)
14.04.2019 13:17:33 | vlnka
Leni děkuji, byla moc krásná :-)
14.04.2019 13:05:20 | vlnka
Ta Nikol Kantorová už nežije ale zanechala tu velké a hluboké stopy,hihi víš? :)
14.04.2019 13:07:50 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
V té básni jsou stopy jejího života otištěny :-)
14.04.2019 13:15:40 | vlnka
Ach ano....:-)
14.04.2019 13:17:41 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
https://www.youtube.com/watch?v=k69zHWiE1gE
14.04.2019 12:57:01 | TVOŘILKA LENKA ČAJKOVÁ
Díky, asi máš pravdu, osud nám hodil rukavici, jestli ji zvedneme :-)
14.04.2019 12:51:29 | vlnka
Náhoda nebo osud?
Náhoda, ale osudová...
13.04.2019 19:03:18 | yarek
Děkuji ti, moc si vážím tvého názoru :-)
13.04.2019 13:25:03 | vlnka
Splynout bez dotyku
je mít velkou kliku.
Hezké verše.
13.04.2019 12:24:41 | šerý