Anotace: ...
oči kochaly se nicotou tvého gesta
s bezmocností toho okamžiku
a tvá osoba,s hlavou vztyčenou
přehlížela existenci mého citu
jako olej a voda-vedle sebe,ne však spolu
splynutí se nekoná...
smím?smím doufat s hlavou sklopenou?
smím?smím tě milovat jako nikoho?
smím?smím tě mlčky pozorovat?
smím...
s výrazem ovce čekám na porážku
závidím klice u dveří
tak krutě blízko,tak krutě nedosažitelný...
má mysl,prorostlá tvým jménem,z něhož sálá chlad ještě dříve než ho vyslovím
pohltils mě
Líbí se mi ten konec-
s výrazem ovce čekám na porážku
závidím klice u dveří
tak krutě blízko,tak krutě nedosažitelný... tohleto dobře bohužel znám, pocit, co rozežírá a nejde popsat... škoda, že se ti to nepovedlo dát víc do rytmu, lépe by se to četlo... jinak je ještě naprosto geniální, téměř symbolistický úplný závěr:
má mysl,prorostlá tvým jménem,z něhož sálá chlad ještě dříve než ho vyslovím ...
pohltils mě
28.02.2007 16:58:00 | Julie Park Rock