Neopětování

Procházím se po městě, rozhlížím se okolo.
Jde tam dívka po cestě, srdce mi bušilo.
Krásou oplývala, nemohl jsem odtrhnout zrak.
Chvilkou se na mě dívala, ovládl mě strach.

S nervozitou jsem jí oslovil, kolena se mi třásla.
"Co kdybych to pokazil?", říkala má hlava.
Psali jsme si dnem i nocí, já furt toužím po ní.
Dřív jsme si rozuměli, dnes si mou zprávu jen zobrazí.

Slzy v očích střídají vztek.
Samým zklamáním se mi zatajil dech.
"Vždyť jí miluju, dal bych jí vše."
Bez ní jsem beze smyslu. O co mi vlastně jde?...