Hořkosladká

Hořkosladká

Anotace: ...

Bylas mým Sluncem, mou Lunou i

bylas mi vším, co na nebi dlí

- pak prasklina v nebi -

já zbořím ty zdi

a stojím pod hvězdami

co smějí se a na mne září

a v mé tváři

a v očích se odráží

a lháři

se sváří

však ne okolo mne

tam čerstvý je vánek

a krása tam

a já sám

a hvězdy co vidím

a skoro se stydím

že zradil jsem víru

v pravou míru

toho říkat jim jak jsou krásné

tak ať Luna a Slunce jasné

už nikdy nevyjdou

a já bláhový vždy budu žít pro hvězdu jedinou

Autor Vyvrženec, 28.07.2019
Přečteno 312x
Tipy 6
Poslední tipující: Lioness, Iva Husárková, Neegoista88
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

řeč je nějak suverénně vzletná, až v ní zanikají nejasnosti, např. jaké TY zdi (o žádných nevíme) nebo jací lháři se sváří, to jsou souvislosti hodně vzdálené. Okolo mne není "tam". Podobně "pravou míru toho říkat jim jak jsou krásné" - to při nejlepší vůli není "míra". Řádka těch podobně znějících slov se do básničky pěkně vysypala, kdyby obsahově také ladila bylo by to lepší. Myšlenka se mi líbí jako že hrdina si nenechá vzít možnost opěvovat krásu. Zajde-li slunce i luna, nevadí, najde si hvězdu. Snad jsem to pochopil správně takto pozitivně. Báseň bych nazval "Hvězda".

29.07.2019 07:20:00 | Karel Koryntka

Neskutečné :-)

28.07.2019 18:41:23 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí