Padáš na mě jako déšť
Na rozoranou půdu.
Jsi obloha obepínající zem
Ze všech stran až za obzor.
Miluju ten déšť i krupobití.
Když mě hladíš,
Rozpíjím se jako tuš v kaňku.
Tvůj hlas mě rozechvívá.
Jsem zdánlivě nečinná sopka
Plná hrozícího nebezpečí.
Plná ohně a lávy.
Ty jsi rozbuška.
Rozbouřil jsi mě jako náš Měsíc
Hýbe s mořem a dotýká se tak břehů.
Rozplývám se do mořské pěny,
Abych Ti šla vstříc.
Tvoje paprsky, déšť, modré nebe,
Bez nich nejsem nic.
básnička je tradičně dobře nazvaná, uvnitř spíš přešlapuje a hledá co vlastně k tomu pociťovanému stavu přilípnout. Je to déšť, nebe, sopka, měsíc, moře. Domnívám se, že nic z toho nevystihuje dobře ten tvůj (váš) jedinečný zázrak.
19.08.2019 07:39:40 | Karel Koryntka