Už je klid
a ticho.
Nikde nehřmí,
nebouří.
Tak se nemrač
a nekřič
a oči nemhouři.
Ať se Tě nemusím bát,
a můžu klidně spát
dál ve Tvé náruči.
I když vím,
že letní bouřky
a po nich je zase krásně,
je mi vždycky úzko
a píšu melancholické básně.
První sloka je dobrá, druhá už jako kdybychom nevěděli co dál a ve třetí jako když navíc i chybí slovo.
Rozdíl je patrný i v počtu postav, první sloka je o 2 lidech, ve druhé máme řekněme 1,5 postavy, ve třetí je básník sám.
29.08.2019 07:33:51 | Karel Koryntka