Anotace: Je to báseň o lásce, která přišla náhle a možná nikdy neskončila, protože: bylo, nebylo...
Bylo, možná nebylo,
šla jsem jednou lesem,
jen pár metrů přede mnou,
vyšel mladík se psem.
Do očí jsem mu pohlédla,
on pohlédl do mých,
láska, která propukla,
nejde popsat v básních.
Stáli jsme tak proti sobě,
nikdo ani nedutal,
jeho oči tyrkysové
provrtávali mou tvář.
Už i slunce schovalo se,
za hory a za obzor,
paprsky a jas měsíce
vzdávaly nám tiše hold.
Už nevím jak seběhlo se,
vše krásného toho dne,
však po roce vzali jsme se
a jsme spolu ještě dnes.
Hlasovala bych, ale přímo mě bily do očí dvě hrubky... shody podmětu s přísudkem!!!
09.08.2007 18:34:00 | Neferehathor
hezké,to tak zažít :-)) ale občas se ti to nerýmovalo.jinak to bylo opravdu pěkné a těším se na tvoje další díla...
27.04.2007 23:34:00 | pogísek