Pod ranním mrazíkem
shýbám se pro tebe.
Prastarým zlozvykem,
vracím tě do nebe.
Andělé se tu ztrácejí,
země pro ně vlídná není.
Přesto nám na pomoc kráčejí,
s nadějí že něco změní.
Místo duše hvězdu máš,
v očích slunce jasnější jas.
Jsem jediný koho tu znáš,
jsem ten co s tebou měří čas.
Podobu máš lidské ženy,
jak miminko jemná jsi.
Vstřebávám tě smysly všemi,
jak nebe zpěv rorejsí.
Podivné. První sloka se mi líbí, jednoduché, ale solidní rýmy a shodný rytmus. Další sloky ale jako by psal někdo jiný. Jakoby si autor někde přečet první sloku, tu použil a dál navázal po svém. Rytmus je fuč a rýmy - ne tak hravé. Podivné.
19.11.2019 08:06:53 | praetorian