Co její ruka má a ta moje ne?
Kde je ta diference?
Moje ruce mají taky dva palce,
ale stále ručí bez milence.
Snad více vrásek ta má
za život posbírala
a místo noblesy
skví se špína
za nehty
a vrásky dělí kůži
na podivné útvary.
Co jeho ruka hledá v její?
Copak ta má se tak liší od ní?
Po hladké kůži receptory přejíždí
a chytají každý milimetr té hladkosti.
Což na té mojí není kousek hladkosti?
Suchá ruka je to, bez života.
Otrhaná, hrubá neb není,
kdo by ji vyhladil do hluboka.
Přejíždím si nervózně po noze
a hledám ten brousek, co chybí mi v životě.
Snad jednou se dotkne té vyschlé kůže,
a vyhladí rýhy od obtíže.
Chybí dotek a dlaň v dlani, duše má cit,
jestli chtěl za jinou jít a zda mělo to tak být.
Přemýšlí pak člověk bez ustání.
Snad najde se zase dlaň, která pohladí,
je těžké smířit se a učit jinak žít.
I mladší to znají, v dlaních hřeje vše.
Vítej zde. Snad ti psát od bolesti pomůže. ;-)
26.12.2019 11:27:59 | jenommarie
Děkuju jenommarie, krásné pokračování básně.
28.12.2019 15:57:20 | Katelineth
Pokračování ne,
jenom zbásnění společného vnímání.
Tvá báseň je naproSTo kompletní. ;-)
Ať se ti daří.
28.12.2019 16:25:48 | jenommarie