Světlo v Nás

Světlo v Nás

Kdo osvětluje Temnotu?
Kdo dává žíznivému pít?
Kdo utiší i ten nejpalčivější hlad?
Kdo nasytí ubohé?
Kdo oblékne žebráka šatem králů?
Kdo dá nám přivonět k té nejkrásnější květině?

Kdo je naším mostem nad propastí nejhlubší?
Kdo umí zahrát tu nejdokonalejší píseň, nad níž Srdce zaplesá?
Kdo rozpustí veškeré ledy, co na Zemi se objeví?
Kdo Lásku a pouze Lásku nám Vždy projeví?

Je to Světlo!
To nejjasnější světlo v nás!
Záře, co pronikne i tou největší bolestí.
Vede nás, slepá poupátka, lístky Stromu pradávného.
Pohladí rány naše.
Otře slzy kanoucí nám po utrápených tvářích.
Otevře naše nitra dokořán, abychom mohli dýchat s absolutní volností.
Buďme tedy volní, jako stádo koní ženoucích se pustinou za vidinou jediné jistoty,
jíž se bezpečí, spokojenost a naplnění jeví být.
Nebraňme naší Největší Touze jasně se projevit!
Dopřejme si to nejlepší, po čem každý opravdu toužíme.

A, co že to vlastně je?

No přece…

LÁSKA