Anotace: ...
Probdělá rána, kdy hlava bolí
za oknem vločka s vločkou se honí
vítr fouká do spadaného lístí
teplo mého těla peřina pouhá jistí
Chladné ráno zve k procházce
já ale houpu se v oprátce
oprátce tvrdé, kterou uvázals
když láskou svou sis mě zavázal
Stuha se přetrhla, to zabolí
vítr mě ve tvářích zastudí
vločka sněhu lehce zazebe
probdělá rána - teď už bez tebe
22.03.2007 21:02:00 shrek1979
víš Peťo, záleží jaký ráno to zrovna je ...
... jakej byl spánek ... s kým a tak ...
... pokud stávám dřív nebo sám ... tak se zásadně probouzím až v práci ... a do té doby si sním ...
... mám plněsmyslové sny, takže cítím, co se mi zdá:)))
06.03.2007 02:12:00 jedam
Nenech si jen tak od nikoho vázat okolo krku slastné oprátky.Jen Ty sama můžeš hlavu svou vložit a utáhnout.
05.03.2007 12:25:00 s.e.n
Pěkně napsané.Už je to tak nebyla tam patřičná pevnost a tak se přetrhla.Teď jsou dvě možnosti-zavázat znovu?
05.03.2007 11:05:00 Lota
Ani podzim,ani vločky, na obzoru jarní slunce, které nese nové naděje. To by bylo, aby nebylo !!! :-)))
05.03.2007 09:39:00 Jarky
moc trefně napsaný a rozumím ti...líbí se mi to o těch vločkách, je v tom cítit, že toužíš po harmonii a klidu v duši