spolu a vlastně sami....

Anotace: omlouvám se za tuhle básnišku nějak se nepovedla,ale tak nějak mi jde ze srdíčka..:( potřebuju kritiku..

každé ráno píšeš mi zprávu,
mám pocit,že tomu dnu dává ránu,
odpoledne ti chybím a ty to popíráš,
pořád se tak krásně usmíváš?
už ani nevím,jak vypadáš..

chceš být se mou,já s tebou a pořád jsme sami..

miluji tu chvíli kdy jdu spát,
protože vím,že tam ti můžu pusu dát,
sic jen ve snu,ale je to tak,
někdy si vážně připadám,jako pták...

chceš být semnou,já s tebou a pořád jsme sami!!!

otázka zní:je to osud?nemáme být spolu?Jak tedy...