Nevím, zda to jisté je
Zda mi z této koleje
Jede správný vlak
Nemám zjistit jak
Jak chápat Tvůj dotek
Ten pod hranou stolu
Díky němuž pocit protek'
Od hlavy až dolů
Pocit, bez nadsázky
Pocit krásně nádherný
Jak hedvábné oblázky
Tak příjemně důvěrný
Nejistota brání mi
Svobodně přemýšlet
Mezi hroty skalními
Ideu vymýšlet
A tak radši čekám
Snažím se naznačit
Pohledu se lekám
Lásku nezmrzačit!
Nevím, co Ty cítíš
Ale vím, co cítím sám
V myšlenkách mých svítíš
Jakpak Ti to říct mám?
Tato se vpravdě povedla... Poslední sloka prozrazuje vše. Krásné čtení zas a znovu, Rosere *.
31.07.2021 20:03:52 | Rozmarýna
Ti, kdož ví, ví (: má milá Rozmarýnko
31.07.2021 22:06:35 | Roser
Moc hezké vyjádření pocitů i citů :-) Ta třetí a čtvrtá sloka se mi moc líbí!
19.05.2020 17:26:56 | Majda
Děkuji moc za milý komentář (=
19.05.2020 18:48:40 | Roser
Pozná to v tvých očích...
23.02.2020 22:26:43 | Kapka
Na očích se ledacos pozná, to máte pravdu
Děkuji za komentář a zastavení
23.02.2020 22:33:53 | Roser
Třeba víc než náklonnost,
chápu tu opatrnost.
Pozvat a promluvit si,
je únik z nejistoty.
Hodně štěstí ;-)
23.02.2020 20:51:19 | jenommarie