Předtucha

přes dveře dřevěné
cítím teplo tvých rtů
v úsměvu jež tvé tváře boulí
z mých kroků příchozích

než vezmu za kliku
tuším
směji se na staré dřevo dveří
a říkám si:
na co teď myslím
mi nikdo nikdy neuvěří

náhle jak po dřevě sklouzne tlak ruky
celou pravdu vím
že chytil jsem v předtuchách
jak před tebou stojím
s úsměvem dvojím